(5) Prorokem vlastní duši v Temné noci duše

[Prorok konečně po letech hledání nalezl knihu. Kniha se jmenovala "Živoucí kniha posledního Proroka". Prorok si knihu přečetl, promyslel, promeditoval, promodlil a pak ji hodil do plamenů ohně. Když se ho ptali proč to udělal, když měl v ruce takový poklad, řekl: "Tato kniha byla opravdu živoucí, přinášela do lidského srdce energii, naději, vedla ke konečné odpovědi, ukazovala cestu k Bohu" po chvíli se odmlčel a dodal "a nebylo v ní nic, co by se nestalo v duši každého hledajícího mystika pokud opravdu udělá první krok na cestě." Prorok se uklonil ke zklamanému davu hltajícím každé jeho slovo a povzdechl si nahlas: "většina z Vás by raději chtěla slyšet konečné odpovědi bez celoživotní námahy, pro takové nemám nic a i nic je pro vás dobrým darem." Dav zahlučel a prohlásil ho za falešného Proroka].

(4) Třetí cesta stopaře a snivce

[Existují pro mne pouze cesty po stezkách srdce. Jen po takových cestuji a projít je v celé délce je jedinou hodnotnou zkouškou, kterou znám. A tak po nich cestuji a bez dechu se dívám a dívám].

Když projdeme první částí spirituálního uvědomění můžeme zvolit několik cest. Věřte, že zpočátku zabloudíte a ne jednou, možná z touhy poznat “pravdu”. Je to dobře, až se z cesty poznání “pravé” pravdy vrátíte, budete skutečně hledat jenom jednu cestu, cestu srdce, pochopíte že pojem “pravá cesta” se ráda používá pro nové zotročení duše. Budete také mnohem opatrnější na zjednodušené pravdy, na poselství se kterých na Vás dýchne naprosto jasné poznání skutečnosti. Budete také opatrnější na všechny “učitele”, na všechny “svatosvaté” muže s bílými bradkami a vyjadřujícími “životní moudrost”. Na stezkách srdce můžete zvolit i stezku po známých cestách různých vyznání, můžete se ji dokonce držet celou svoji “náboženskou” stezku, jen jedno bude podstatné, tato cesta Vás musí zavést na cestu mystickou, na cestu srdce, pokud se tak nestane ztratíte svoji vlastní duši, necháte se zastavit a přijmete-li “dogmatická” omezení, ztratíte svoji duši v otroctví “jasných pravd”.

(3) Cesta bojovníka v uzavřeném světě reality

[Již jsem se odevzdal síle, která ovládá můj osud. Na ničem nelpím, a proto nebudu mít nic, co bych bránil. Nemám myšlenky, a proto budu vidět. Ničeho se nebojím, a proto si budu sám sebe pamatovat. Odpoutaný a s lehkostí se vrhnu kolem Orla a budu volný]

Co vlastně můžeme „dědit“ a kým se můžeme stát? Dostáváme do vínku dědictví rozdělení na rasy, podle příslušnosti k náboženství, rozdělení pohlaví, dědíme rozdělení lidí podle společenských řádů i neřádů, jsme dědici všeho za staletí vyfiltrovaného poznání a zkušeností předchozích generací. Dle platného chápání pak do sebe vlivem „zaběhnutého řádu“ přijímáme všechna tato moudra od dětství, učíme se tedy jen přijímat a nepoznávat. Proud řeky nás strhává sebou. Při vstupu do zaběhnutého řádu nám však někdo zapomněl říci, že přijímáním „falešné pravdy se zvyku“ se naše duše propadá do stavu hlubokého otroctví.

(2) Bod obratu, konec přijímání „instantní“ pravdy

Na cestě ke skutečnému probuzení nemůže bojovník přijímat instantní, zjednodušené pravdy, nemůže pravdu konzumovat, to je základní předpoklad na skutečné „duchovní“ cestě.

Existuje totiž „pokušení“ zhoubnější než všechny „smrtelné“ hříchy. Je to určitý „duch doby“, určité vnitřní prokletí každého „nového“ věku.

Kdo už je na Cestě ví, že čím více se něco nazývá „nové“ tím ve skutečnosti více opakuje „starý zavedený otrocký řád“. Pro duchovní cestu je to dvojnásobná zhouba, stačí se podívat do lidské historie podléhání stávajícímu myšlenkovému „řádu“. Jsou knihy, které mně stále inspirují na cestě bojovníka, není to jen otázka jednoho přečtení, není to jen jednorázový „zážitek“. Knihou ze které budu v druhé části Těžké cesty k probuzení hojně citovat je kniha Forresta Cartera o indiánském bojovníkovi Geronimovi, která se jmenuje Odvedu Vás do Sierry Madre a vypráví příběh, skutečný příběh indiánského bojovníka, válečného šamana a duchovního vůdce Geronima. V jedné části je citován rozhovor, který vede bojovnice Chocole s „neznámým“ mužem, tento rozhovor se odehrává na pozadí blízké smrti, kdy Chocole s „neznámým“ mužem vede rozhovor o smyslu cesty bojovníka.

(1) První kroky na cestě

Úvodní slovo na Těžké cestě k probuzení

Na této nevyšlapané cestě se před námi děsivě v první chvíli rozevírají rozcestí cest a každá cesta může vést k cíli nebo k dalšímu rozcestí. Můžeme také bloudit a vrátit se znovu a znovu na začátek cesty. Jenže už budeme poznamenáni touto cestou, už budeme o kousek dál. Není důvod se rozčilovat, že bloudíme, není důvod litovat žádného poctivého hledání, není důvod se donekonečna zaobírat myšlenkou, že jsme opět nedošli dále a musíme se vrátit.

[A Ty Proroku Boží nemluv k lidem kolem sebe o probuzení, jsi povolán svědčit vlastní duši, to Ty sám stojíš nad černou propastí smrti každý den, Ty sám svědči vlastní duši, nejsi povolán mluvit k druhým, Tvá vlastní duše je ve stavu spánku. Jsi slepý, jak by jsi chtěl kázat druhým? Jsi slepý, jak by jsi chtěl druhé dovést stezkami srdce až na vrchol hory? Ty sám se musíš probudit]