Náboženství a spiritualita ve filmu Equilibrium (4)

Ale já jsem nuzák, mám pouze své sny. Rozprostřel jsem své sny pod tvé nohy. Našlapuj lehce, neboť šlapeš po mých snech. William Butler Yeats

Equilibrium není jenom film, je to nepříjemný, mrazivý obraz jedné z možných budoucností, je to obraz ukazující na nejhlubší lidské Tajemství, schopnost cítit emoce. Hlas Otce nás provází od počátku příběhu. [Na počátku XXI.století vypukla III.světová válka, Ti z nás kteří přežili, věděli, že další válku by lidstvo nikdy nemohlo přežít. Naše vznětlivé povahy nemohly být déle tolerovány, proto jsme vytvořili novou armádu zákona – Grammaton Cleric, jejíž výhradní povinností je vyhledávat a vymítit zdroje vzájemné lidské krutosti, schopnost člověka cítit]. Lidé kteří válku přežili museli změnit všechno, museli najít lék, museli najít cestu jak přežít. Zrodil se svět, nový svět Librie pod vládou Tetragramatonu, Otce a kleriků dohlížejích na právo. Tento svět vidíme očima jednoho s kleriků Johna Prestona, jednoho z těch, kteří bojují se [spodinou, rezistencí] a ničí pozůstatky dávno mrtvé civilizace ve které vládly emoce.

Náboženství a Spiritualita v Matrixu, deset let poté (3)

Ne, není to jenom film. Je to poselství, které zavede člověka hluboko do králičí nory. Co když je ale Matrix přímým odrazem skutečnosti? Odrazem plným chladu a kruté reality? Co když je to svět kterému na Vaší existenci nezáleží?

Psát o Matrixu, psát o jeho poselství znamená znovu vykročit na cestu do neznáma. Někomu se může zdát, že je to už stokrát, tisíckrát prozkoumaná cesta. Tolik článků, recenzí, tolik sepsaných knih kterým dal Matrix šanci spatřit světlo světa. Tolik nadějí a očekávání, tolik podnětů a otázek které Matrix vyslovil. Jsou tu skutečné a nepříjemné otázky, dají se najít na ně skutečné odpovědi? Je ještě šance najít neobjevené vnitřní poselství filmů série Matrix a Animatrix? Je vůbec důležité jít za příběh Matrixu jako pouhého komerčního filmu? Matrix se nedá ale odehnat pryč, nedá se říci, že za deset let už po vzoru mnohých filmů odešel do filmového důchodu, tento film se na rozdíl od jiných filmů stal [určitým kultem]. Druhým významem je také že se stal hlubokým poselstvím [pro dost významný počet lidí]pro které je zdrojem poznání, gnóze vycházející z hlouby pocitů na temné spirituální cestě, pro kyberpunkery, kteří oddělili komerční jádro filmu od vnitřního poselství motivující jejich jednání a vnímání [v Poušti naší Reality].

Náboženství a Spiritualita v prvním filmu se série Hranice konstruktu Trávníkář a Nirvána (2)

[Víš jaké to je když zemřu? Sedím tam a čekám až zase začnu, je to ubíjející, to napětí, ten strach zase začít znovu, bez touhy, jen se potácet mezi životem a smrtí, je to asi stejné jako smrt ve Vašem světě, dostanou pořádnou ránu a pak se dívají jak život uniká, už jsou líní, víš, jakoby svázaní, pak ztratí vůli začít znovu. Je to pryč. A tak jak pěkně pomalu život ustává a jejich myšlenky se obracejí jinam nenacházejí už žádný důvod zůstávat tady, znudění k pláči, tak musí nabrat novou sílu, odhodlat se a začít nový život, to bys měl udělat, najít sílu osvobodit Lisu, pustit ji].

Když jsem si přečetl knihu Joshua Clover: Matrix narazil jsem hned na začátku na podivný název, který jsem si vypůjčil do názvu druhého dílu svého neúnavného hledání náboženského a spirituálního poselství, mýtu hluboko schovaného ve filmové tvorbě naší doby. Tento výraz [Hranice konstruktu] zahrnuje filmy v nichž hrdina nebo hrdinové se setkávají s Umělou virtuální nebo konstrukční realitou. Psát o těchto filmech a jejich poselství je pro mě známou cestou, cestou, kterou jsem s [hrdiny] ušel v osamocení svého osobního hledání. Znám je a oni znají mě, znám je a inspirují mě i v současné době. Stali se mými přáteli, bez ohledu na jejich [umělou]existenci. S každým filmem navštěvujeme [alternativní svět] který existuje sám o sobě. Na první cestu do virtuální reality mě zavedl v devadesátých létech film Trávníkář [The Lawnmower Man] se kterým jsem poprvé vkročil do světa za zrcadlem, do světa, kde bylo možné všechno, měl jsem rád hlavního hrdinu, nenáviděného zahradníka s menší inteligencí, opovrhovaného svým okolím. Chápal jsem jeho nadšení a viděl jsem sám sebe na jeho místě při splynutí s virtuální realitou. Objevil jsem nový svět, svět který přichází, svět virtuální reality. Tento virtuální svět jsem jako fanda do scifi očekával, těšil jsem se na virtuální realitu, která brzy pronikne do našeho[reálného světa]. Vnitřní poselství filmu mě inspiruje dodnes, k překonání svých osobních hranic, k rozbití [umělého] a omezeného obrazu světa, vykročení na cestu ponoření a splynutí s realitou za našimi smysly. Byl to [obraz budoucnosti] který se přiblížil na dosah ruky, stále jsem čekal na zazvonění od nového panovníka virtuálního prostoru.

Náboženství a Spiritualita v seriálu Battlestar Galactica (1)

Vše co se stalo, stane se i znovu. Omnia illa, et ante fiebant, omnia et rursus fient.

Zrcadlo, které před nás postaví seriál nebo film z fantastickým námětem může ukazovat skryté obavy, myšlenky, utajené představy, bolesti skryté hluboko v archetypu naší vlastní současnosti, je to zároveň i nastavené zrcadlo nám samým, je to hloubková sonda do naší vlastní třinácté komnaty, do třinácté komnaty celého lidstva. Někteří mohou namítnout, že seriál nebo film nemůže představit skutečné lidské osudy, skutečné lidské chování v mezních situacích. Je to ale chyba, kvalitu každého seriálu nebo filmu, jeho skutečné vnitřní poselství, jeho jádro sděluje předkladatel námětu, je to jeho kvalita práce, která může předat modernímu člověku vnitřní mýtus, vnitřní poselství schopné „transformovat“ a kultivovat divákovu mysl.

Není možné tvrdit, že moderní doba nemá svoje vlastní proroky, svoje vlastní vizionáře, svoje myslitele.Pravdou je, že dnešní prorok povolaný ukázat pomocí příběhu vlastní vizi nastavuje divákovy skutečnou tvář „mýtu“ moderní formou podobenství, příběhu ztvárněnému ve filmové vizi. V naší době je ale dobré předat to podstatné, stejně jako v dobách minulých zásadně pouze v podobenství, příběhu. Ten kdo skutečně naslouchá, nemůže přehlídnout náznaky, události, připomínky, realističnost lidského rozhodování ať chybného nebo „správného“. Je to o konfrontaci, o přijmutí postav příběhu za svoje vlastní alternativní ega, je to o reálném splynutí a prožití skutečného příběhu, vždyť jen tímto splynutím se stáváme účastníky takového příběhu, rozhodujeme se a žijeme s postavami od začátku až do konce příběhu, hledáme paralely a vyhodnocujeme. A pokud má příběh takový dopad na nás, jsme konfrontováni a musíme jednat ve svých vlastních životech podobně.