Jak jde čas, něco vždy končí, myslím, že je na konci i tento Blog, možná ne definitivně, ale nyní, na delší dobu určitě. Takže žádné novinky, zatím nic a klid..
Na počátku stvořil Bůh, nebe a zemi. Země byla nesličná a pustá. Procházel jsem se tehdy v zahradě Stvoření…
Ta zahrada stvoření kvetla všemi květy a můj obdiv patřil Tvůrci všeho, cítil jsem mír v duši i když jsem věděl, že nadešla chvíle návratu. Návrat tam kde získám možnost učit se a prohloubit své lidství a možnost poznávat a radovat se ale také poznat slzy jak padají z očí když budu cítit osamělost a smutek, strach a zmar. Být člověkem bude skvělé jenže mám na to? Znovu se vrátit a hledat a zkoumat a učit se, věděl jsem, že s Ním o tom budu hovořit, že v Něm budu hledat i odpověď. Otázek přibývalo a já jsem se jen soustředil na to, jak začnu, věděl jsem, že On o všem ví a moje modlitba letěla jako prudký šíp do Jeho lásky. A čím víc jsem se na Něj soustředil, už jsem se strachu vzdával. Proč bych z Boha měl cítit strach, proč by On byl jiný než ho znám, je dobrý a to jsem měl v srdci už věčnost.
Příchod Krále Stvoření, setkání z Jeho láskou
A pak přišel, Jeho královská vznešenost a moudrost zasahovala tak hluboce, že jsem cítil touhu nechat téct slzy. A potom jsem se odhodlal k hovoru: Víš čeho se bojím nejvíc? Že až přijmu úděl znovu se narodit, že nedokážu hledat Tebe, že ve mně tělesná mysl zvítězí a já život, který je darem jenom promarním a nebudu se schopen nic naučit a hlavně se nesetkám s Tebou. To nedokážu v sobě potlačit. Bojím se těch obyčejných všedních dnů, toho svého černého i bílého proroka v sobě. Sklopil jsem hlavu a bál se mu pohlédnout do očí, tolik jsem podléhal naučenému strachu. V nebi a bát se, kde na to ten člověk chodí, ale co je špatného na zdravé bázni? Ani ve věčnosti jsem neztratil nic ze své upřímnosti.
Ten tvůj smutek docela chápu a neboj, i když mně na čas ztratíš, ta skutečná láska v Tobě bude probuzena, myslíš že mohu zapomenout na jednoho jediného člověka, který se ztratí z mé lásky? Pak se mi podíval do očí a já jsem pochopil, naposled když jsem se vracel ze své pouti jak se tady říkalo životu, jsem cítil to samé, ale Jeho světlo mně přivítalo a já s pláčem v duši a s tím co jsem viděl za sebou, jsem se nemusel bát, byl tu stále a láska byla něčím, čím Jeho srdce přetékalo, nedalo se mu stanovit hranice, ne On byl vždy v lásce a moudrosti první, byl přece prvorozený všeho stvoření, obraz Boha neviditelného, podstatou lásky i jejím pramenem. Stanovit hranice Boží lásce to nejde, ať si lidé namlouvají cokoliv, Jeho moudrost je vždycky přesahuje. A Ježíš Kristus je tím vzácným úhelným kamenem bezpodmínečné lásky. Read more…
Doporučuji Vám stránku plnou filmových dokumentů z různých oblastí poznání na adrese: http://grandview.webnode.cz/
Grafika ve hrách se stále blíží více a více dokonalosti, to co je vidět v následujícím projektu pro počítačovou hru Crysis 2 mě dokonale fascinuje, virtuální realita nám klepe na dveře, chci plně otevřít dveře.
Prastarý nápis vytesaný do kamene starými Mayi prý věští na 21. prosinec roku 2012 konec světa. Experti ale namítají, že Mayové nic podobného nepředpověděli.
